Ve Stínadlech, tajuplné městské čtvrti, panovaly mezi chlapci jednotlivých ulic ustavičně rozbroje a nepřátelství. Boje mezi nimi byly na denním pořádku, rány padaly vždy na obou stranách.
Pojmy „přátelství“, „čestnost“ a „mír“ byly většině tamních chlapců neznámy. Za jedné bitky, horší a ostřejší než všechny předchozí, vydal se Bert Komour, vedoucí jedné skupiny, k nepřátelské skupině, aby ji požádal o zastavení boje. Na cestě však byl zasažen kamenem do hlavy. Rána se znečistila a Bert za několik dní zemřel.
Chlapci ve Stínadlech rázem vystřízlivěli ze svého hněvu. Ustáli v bojích a ústy moudrého a šlechetného chlapce, Vojtěcha Vonta, prohlásili, že budou po věčné časy mezi sebou žít jen ve vzájemné úctě, přátelství a trvalém míru. Rakev Berta Komoura zasypali stínadelští chlapci žlutými kvítky, které rostly po celých Stínadlech. Aby jim připomínaly přísahu věčného míru mezi nimi připínali si je chlapci si i na klopy kabátů.
Toto je legenda o vzniku odznaku žlutého kvítku. V pozdějších dobách, kdy žluté kvítky již ve Stínadlech nebyly, začali Vontové nosit jako symbol špendlík se žlutou hlavičkou. První informace o skutečném odznaku žlutého kvítku byly uvedeny v časopise Vpřed 16. září 1947, kde bylo čtenářům sdělováno, že ten, kdo ho nosí, odmítá jakékoliv násilí, bezpráví, hrubost a nečestnost. Je naplněn dobrou vůli pomoci každému, kdo ji potřebuje a touhou po míru mezi jednotlivci i celky. Zásady nošení odznaku byly shrnuty do sedmi zásad a každý lístek je symbolem jedné zásady, kterou se snaží jeho nositel dobrovolně dodržovat a plnit.
Každý, kdo vstoupí na území Trampských Pikovic získává tento symbol. Budťe u toho, už nikdy se taková akce nebude opakovat.
TĚŠÍME SE NA VÁS
Tom & Martina
